483 - 2

6. srpna 2011 v 15:56 | Tazuma Kaulitz |  room 483
Název: 483
Autor: Tazuma Kaulitz
Kapitola: druhá


Tak jsme tedy Davidovi udělali radost. Šli jsme k němu na pokoj, jak nás požádal. Bill zaklepal, ikdyž to ani dělat nemusel, David nás u zřejmě slyšel. Nebylo divu, když jsme se s Georgem opět pošťuchovali.

''Sedněte si.'' Řekl nám David, když jsme vešli. ''Moment, co to bude? Když nám říkáš abychom si sedli?'' zhrozil se Bill. ''Nemusíš se bát Bille.'' Bill se uklidnil a sedl si. Sedl se hned vedle té blondýnky, Clarie. Já, Gustav a Georg jsme se posadili na gauč, který byl naprosti posteli, na které seděli Bill s Clarie.

''Chtěl bych vám oznámit termíny koncertů,'' Začal. Všichni jsme kývli. Sice jsme všichni byli pohledem ke Clarie, ale i tak jsme mu věnovali pozornost. ''Zítra máte svůj druhý koncert v Americe, opět bude v New Yorku. Za týden, máte koncert v LA, ano?'' Opět všichni kývneme. Clarie se najednou zvedne a jde na balkón. Hned co zavřeli dveře, jsme se začali vyptávat.

''Co ta tady dělá?'' zeptá se tišše Bill. Ale nijak mu to nevadilo. ''To vám vadí?'' zeptal se David. ''Ne, je v poho.'' Odpověděl Gustav. ''Ale?'' Pokračoval Bill. ''Chvíli s námi bude jezdit, tedy, pokud vám to nevadí.'' Řekl David a šel za ní na balkón.

''Nevadí.'' Uculil jsem se. ''No jasně, zatáhneš ji na pokoj 483, co?'' Chechtal se Bill. ''Hm.. Ona tam ale bydlí.'' Chechtali jsme se spolu. ''Ach bože.'' Vzdychl Georg a Gustav se přidal.

''Jsi v pohodě?'' zeptal se David Clarie. Kývla. ''J..jo. V pohodě.'' Trochu se zakoktala Clarie. ''Jak se všichni jmenujou? Jestli s vámi mám jezdit, chtěla bych je trochu poznat.'' Usmála se Clarie a dívala se na moře. ''Jistě.'' Řekl David a díval se stejným směrem co Clarie.

''Je to fajn holka.'' Dodal Gustav. Viděli jsme je už přicházet. ''Tak jak jste se rozhodli?'' Zeptal se David. ''Myslíme, že by to bylo super.'' Řekl za všechny Bill a ostatní přikyvujeme. ''Dobře. To jsem rád. Clarie by Vás chtěla trochu poznat.'' Usměje se na Clarie David. Jenom kývla.

''Já jsem Tom.''
''Já Gustav''
''Já jsem Georg.''
''Bill.''

''Já jsem Clarie.'' Usměje se na všechny. Má tak kouzelný úsměv. Ta by stála za hřích. ''No, já už budu muset jít.'' Řekla nakonec Clarie a odešla.

''Kolik jí je?'' Zeptal jsem se s úsměvem na tváři. ''Áá, už vim co máš v úmyslu,'' zatváří se tajemně David. ''No tak, mě by to taky zajímalo.'' přidá se Georg. ''Devatenáct.'' Prozradí nakonec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.