Der Letze Tag 2

8. srpna 2011 v 15:47 | Tazuma Kaulitz



Po chvíli té chválení, přišla opravdová chvála. Jen co jsem jim donesla pití, slyšela jsem jednu chválu za druhou. První byla od Toma, co jsem si přečetla v nedávném časopise o hudbě. A pak to šlo popřadě jak seděli - Bill, Gustav a Georg. Pokud jsem se nespletla. ''Bude to ještě něco?'' zeptám se nakonec a mile se usměju. Všichni zavrtí hlavami.

Položila jsem tácek, na kterém jseště před minutou nesla čtyři sklenice a láhve. ''Tak co na ně řikáš?'' zeptá se Adéla a šibalsky se usměje. ''No, no, no..'' Povykuju hlavou. ''Nejsou špatní, ale já nevim. Možná mi ten jeden, ten Tom, přijde trochu arogantní,'' kážu bradou k němu. ''Jen se podívej.'' ''Nooo..'' natáhne to nakonec Adéla.

Venku pořád pršelo. Déšť mi nevadil, právě naopak. Nebo teda spíše záleží jakou mám náladu. Adéla k nim udiveně vzhlédne. Řehtají se tam jak malí děcka. ''Jak malí,'' okomentuje. ''Jo, hele poslyš. Dostala jsem telefonát od Tonyho,'' Ohlásí mi Adu. ''No a? Mě lo by snad něco být?'' Zeptám se a mezitím čistím sklenice. ''Ale to ani ne. Myslím.. Jen, že.. Já už ani nevim co chtěl..'' Až trochu zašeptá poslední slova a s upřeným pohledem ke vchodu do baru. Podívám, se tam. No jo. Stojí tam Bill, pro toho měla Aduš vždycky slabost.

Lehce ji drncnu do žeber. Ona nahodí super úsměv. Zřejmě si myslela, že jsem ji šťouchla proto. Protočila jsem oči a šla ke stolu Tokiáči.

''Tak co to bude?'' zeptám se a už si chystám zapisovat. ''Mohl bych prosím, poprosit o jednu vodičku?'' Uculí se na mě Tom. ''Z vodovodu?'' Zažertuju. ''Když vám tady jiná neteče..'' Zamumlá s úsměvem. ''A vy?'' obrátím se směrem ke Gustavovi a Gerogovi. ''Nic.'' Oba zakroutí hlavou.

Naliju mu teda tu vodu. ''Opravdu z vodovodu?'' zeptá se, když jsem k němu došla. Jen zakroutím hlavou. ''Tak mám to dojít vyměnit?'' Zasměju se. ''Opovažte se!'' Taky se zasměje.

''Áá, ses nám nějak .. zato.. no za.. zato.. sakra,'' Hledala své spolknuté slovo Adu. ''Zamilovala, né?'' Konečně ho našla. S úsměvem jsem mlčela. ''No?'' jednu ruku si založila se zaťatou pěstí v bok. ''Mmmm..'' Začala jsem se věnovat nedokončeným sklenicím. ''Za chvíli přídu, ale běda jak budeš mlčet!'' Pohrozila mi a zmizela. Jen jsem se zasmála.


V Baru mě to tak zmohlo že jsem celá vyčerpaná vycházela z baru. ''Nech už toho, doděláš to zejtra,'' řekla mi Adu a už mi brala autěrku z ruky. ''Hele,'' trochu jsem se kymácela. ''Vidiš,'' Založila si ruce v bok a podívala se na hodiny, které ukazovaly půl dvanácté. ''Fajn,'' plácla jsem s ní na pult baru. Samozřejmě že s utěrkou. Kývla hlavou. ''Deme.''

Když jsme procházeli kolem recepce, zastavila mě recepční. ''Slečno, mám Vám předat vzkaz.'' Usmála se a předala mi přehnutý papírek. ''Děkuji.'' Vzala jsem si od ní papírek. Otevřela jsem ho ale až na pokoji.

''Až budeš mít čas, zastav se prosím, na pokoji 361. Tom.'' Stálo na něm. Moment, 354 a 361, vždyť je asi o čtyři dveře vedle! Šla jsem se umýt a snažila se na to nemyslet. Nevím ani proč, ale přijde mi docela milý, na to, že o něm v časopisech píšou bůch-ví-co...

Z vody jsem vylezla až byla úplně studená. Otřela jsem se a převlékla do pyžama, které tvořilo tričko s krátkými rukávi a dlouhými kalhoty. Pustila jsem si ještě televizi, i když jsem věděla, že v ní prd dávaj. A helemese, noční zprávy. Spíše půlnoční zprávy. ''Jak určitě všichni víte, Tokio Hotel chystá v Berlíně koncert...'' a teď žvanila dál. Mě už to nezajímalo. Mám je o pár pokojů vedle, tak mi může bejt jedno, co kde a kdo s kym.. Se můžu zeptat rovnou jich, ne?

Ale dost, oči se mi už zavíraly, tak jsem se jenom schovala pod peřinu a vypla pod silným vlivem ospalosti televizi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.