You can do it ... 1

13. srpna 2011 v 15:49 | Tazuma Kaulitz |  you can do it
Autor: Crazy.DE.Bill


Po nějáké době tu mám pro vás zase novou povídku.. :) Ze začátku nevím, jestli vás to bude bavit, ale už v 2. díle by to mělo být zábavnější.. :D Tak přeju hezky počtení a budu ráda za každý komentář.. :)

"Hej Izzie, koukni co mám.." vtrhne ke mě do pokoje moje nejlepší kamarádka Lilly. Na to, že k nám chodí domů jsem zvyklá, ale i přesto se leknu.
"Aspoň bys mohla zaklepat, nebo z tebe budu mít brzo újmu na zdraví.." posadím se na postel a v tu chvíli mě zaujme časopis, který drží v ruce. "Co je to?"
Moji poznámku o klepání přeslechne a sedne si ke mě na postel. S úsměvem mi předá časopis, nemusím ani moc dlouho listovat, abych objevila co jí udělalo takovou radost. Uprostřed časopisu je rozhovor s naší oblíbenou skupinou a... "Pane bože Lil, to je plakát twins v životní velikosti!" radostí poskočím.

"Jo je, a je jen tvůj, já už mám svůj doma na zdi." usmívá se. "Ale.. za to, že jsem ti to sehnala musíš domluvit tu brigádu.."
S úsměvem přikývnu. "To je to nejmenší, už jsem s tetou mluvila a souhlasila, přítí týden můžeme přijít."
"Paráda, už se těším, až se budu přehrabovat v tunách plastů.." zašklebí se na mě, ale na tváři jí pořád pohrává úsměv.
"Bude to sranda..a budem moct nazbírat co nejvíc obalů, určitě se nám to povede a vyhrajeme!"
"A Tokiáci přijedou k nám do školy! Stejně měli dobrej nápad.. koncert na škole, která nasbírá co nejvíc obalů.. stejně si myslím, že se moc škol nezapojí, když je to jen v Německu a zas tak moc lidí je tu neposlouchá." ušklíbne se na mě. Nahlas to sice neřeknu, ale souhlasím s ní.
"No, alespoň budeme mít větší šanci na výhru.." povzbudivě se na ni usměju.
Lilly přikývne. "My nemáme šanci, my to prostě vyhrajeme.." vrátí se jí zpátky pozitivní nálada a já jsem jen ráda.
Celý týden potom šlapeme v hromadě plastů a hledáme obaly, které musíme sbírat. Ale vyplatí se nám to, protože v den, kdy obaly mámeodevzdávat, musí nám je dovézt náklaďák. Lidi z té firmy nám taky pomáhali, takže to byla spíš hromadná práce, ale plody sklidíme my, až u ns ve škole zahrají Tokio Hotel.
Všichni, co jsou před školou na nás koukají, docela se divím, když vidím, kolik lidí přineslo alespoň něco.
"Kolik jich máte?" zeptá se nás učitelka, když překoná první šok.
"Vlastně ani nevím..po patnácti tisících jsme to přestaly počítat.." mávnu rukou, jakoby o nic nešlo, i když vlastně jde. A to vědí i naši spolužáci a ostatní lidi ze školy. Je mi fuk,že mi je skoro 19 a právě se chovám jako pubertální fanynka, ale kdo by pro svoje miláčky neudělal vše, co bude v jeho silách?
"Myslím, že to máme v kapse.." dodá ještě učitelka, když si obaly převezme. Kouká na nás jako na mimoně, ale po tom nám nic není. Místo toho jdeme do třídy a jen doufáme, že to vyjde podle našich představ.
Asi další dva týdny trvá, než jsou výsledky. A opravdu se nám to povede, máme nejvíc obalů ze všech škol v celém Německu. Radostí málem nemůžu popadnout dech, když nám to učitelka oznámí, jenžw je to zatím neoficiálně, oficiálně se odpoledne máme všichni sejít v zasedací místnosti naší školy. A my s Lilly, jakožto nejpilnější sběračky budeme na podiu, když moderátor přímo od Tokio Hotel bude oznamovat výsledky. Ale nebudeme sami, protože jsme nebyly jediné, kdo se tak snažil.
"A hele.. Linda.." pronese sarkasticky Lilly, když jdeme do zákulisí, kde ona a její kamarádka/poskok už stojí a upravují se. Za nimi je velká hromada nasbíraných obalů.
"Laskavě si to nech.. vy dvě si stoupnete támhle do rohu a mluvit necháte mě." poruší nám a ukáže do rohu malého podia.
"Zapomeň, poroučet můžeš těm svým kamarádkám, nás z toho vynech!" vyjedu na ni, protože se mi to ani trochu nelíbí.
"Já jsem předsedkyně školního výboru a královna krásy loňského plesu.. takže mě poslouchat musíte!" oboří se a dojde až ke mě. Zastaví se až těsně přede mnou, na vysokých jehlových botách je asi o deset centimentů vyšší, ale ani to by mi nezabránilo, kdybych jí chtěla jednu vrazit do toho přepudrovanýho nosu.
"Ale my jsme dovezly nejvíc obalů, tak si dej odchod než vezmu nůžky a z tvých krásných peroxid vlasů nezbyde nic jinýho než tolik, co máš v hlavě mozku!" odstrčím ji a jdu si stoupnout doprostřed podia. Lilly jde hned za mnou. Jenom tiše doufám, že lidi, co se mezitím za oponou usazují do křesel nás neslyšeli, z myšlenek mě vytrhne až moderátor, který mezitím proklouzne za oponu a zatím začne bavut publikum. "Koukej co mám.." z batohu vytáhnu prskavky. "Bude to hezký, když je budem držet, až se opona roztáhne ne?" usměju se a než Lil stačí něco říct, zapálím je.
"Co to je? Okamžitě to uhaste, zbláznily jste se??" vyjede na nás Linda a do obou strčí. Ta holka je vážně děsná, to že se rozčiluje vždycky, když něco není po jejím vím už dávno, ale že je až takhle šílená, to jsem nevěděla.
"Do háje!" ozve se najednou vedle mě. Otočím se, ale to už je Lilly pryč.
"Něco tu smrdí.." otočím se a najednou mě málem trefí šlak. Tím, jak Linda do Lilly strčila, vylítla jí prskavky z ruky a vletěla přímo do té hory obalů, které se hned začaly škvařit a šířit oheň dál.
"Pozor!" zakřičí na nás Lilly a hasícím přístrojem začne oheň hasit. A zrovna v tu chvíli se roztáhne opona. Všichni na nás vyjeveně koukají.
Po nekonečné chvíli ticha, kdy uhasne poslední plamínek, promluví moderátor s očima zapíchlýma do té hromady čehosi, co předtím byli obaly. "Myslím, že tohle vám uznat nemůžeme.."
V celé hale se rozhostí šumění hlasů a já se se zoufalstvím v očích podívám na Lilly. Ta na mě ale kouká úplně stejně.
"Tohle si odskáčete! Právě vás začala nenávidět celá škola!" křičí na nás Linda a pak i se svojí kamarádkou uteče.
"Tak tohle nám nevyšlo.. nějak to npravíme.." snažím se uklidnit Lilly, ale hlavně taky sebe. Můj sen právě dost drasticky ztroskotal a nejhorší je, že si za to můžu sama...
By Crazy.DE.Bill
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.